Hypnóza ve filmu

Děj filmu (ve zkratce)

Nacházíme se v Torre di Venere, v Itálii, v roce 1927. Dozvídáme se to z průvodního komentáře hlavní postavy, pana Bergera, který mluví o tvrdosti toho jména, o zlu a temnotě, která je všudypřítomná. Vidíme statickou scénu, plnou popadaných židlí, rozházených karet a tabule, na které jsou napsaná různá čísla. Jedno z nich je 26530. Přesouváme se na zahrádku kavárny, tentokrát už plné lidí. Majitel mezi stoly prochází a kontroluje, zda je vše v pořádku a hosté jsou spokojení. Ti se dobře baví a užívají si občerstvení a živou hudbu. Vchází číšník, Mário, jak se za chvíli dozvídáme, a roznáší různé nápoje a zmrzlinu.

Děj tedy začíná příjezdem německé rodiny Bergerových, manželů a dvou jejich malých dětí, do italského lázeňského městečka. Pan Berger vzpomíná, že už tu jsou podruhé a mluví o zvráceném nacionalismu, který je teď cítit všude v Itálii. Ubytovali se v místním grandhotelu, ale brzy toho začali litovat, a my se začínáme dozvídat proč.

Na večeři si naše rodina chtěla zajít do restaurace, která byla rozdělena na, řekněme, standardní část a nadstandardní část. Původně mířili do té „lepší“ části, ale při vstupu je zastavil vrchní číšník a nasměroval je jinam s vysvětlením, že tato část je rezervována pouze pro jejich zákazníky. A i když jste turista ubytovaný v jejich grandhotelu, nejste „jejich zákazník“. Na večeři pak přicházejí už od pohledu významní lidé. Celá významná rodina. Na dotaz, kdo jsou zač, odpovídá vrchní číšník, že je to princ a princezna z Říma s dětmi a vychovatelkou.

Další den přišel do apartmánu Bergerových tajemník hotelu s pověřením optat se, zda jejich syn nepokašlává. V sousedním apartmá je totiž ubytovaná zmíněná šlechtická rodina. Principessa Clara se obává, že by se její děti mohly nakazit. Pan Berger vysvětluje, že jeho syn se nedávno vyléčil z černého kašle a občas ještě zakašle, i když už je úplně zdravý. Tajemník ho ujišťuje, že tomu rozumí, ale Principessa je přesvědčená, že tato choroba může být i tak stále přenosná, a to konkrétně vibracemi při kašli a žádá, aby se přestěhovali. Debata skončí tak, že nechají hotelového lékaře posoudit situaci. Ten konstatuje, že chlapec je úplně zdráv. Hotelový tajemník ovšem stále trvá na tom, aby se rodina přestěhovala do druhé hotelové budovy. Toto chování dovede rodinu k rozhodnutí hotel úplně opustit.

Díky radě číšníka Mária seženou ubytování v penzionu vlastněném starším bohatým párem. Majitelka i všichni hosté jsou k nim velmi příjemní až do chvíle, kdy jednoho den osmiletá dcera Bergerových přeběhla po pláži nahá. To vyvolá ohromný poprask, protože „jinde je to možná tolerované, ale my si do Itálie tyto novoty netaháme“ a rodině je udělena policistou pokuta. Všimli jsme si dále, že číšník Mário velmi zaujatě sleduje Silvestru, starší dceru prince a princezny, a že na místní nástěnku někdo vyvěsil plakát propagující kouzelnické představení Cavaliere Cipolla, které se bude brzy konat. Kouzelnické představení malého syna Bergerových velmi zaujalo a chtěl by je vidět. Nikdy totiž na žádném nebyl. A tak na ně rodina koupila lístky.

Začátek představení se o něco opozdil, což nikomu v hledišti nepřidalo na náladě, a když kouzelník, v jistém smyslu nestandardně oděný, konečně přišel, tvářil se, jako by se nic nedělo a nikdo jiný v místnosti nebyl. Až jeden muž v hledišti rozbil ticho ironickou poznámkou „Buona sera, ne?“ Kouzelníka to poněkud rozmrzelo a hned se zeptal, kdo to byl. Zvedl se jeden divák, přiznal se k této poznámce a vysvětlil, že by bylo slušné, aby účinkující nejprve pozdravil obecenstvo, což se ale nestalo. Kouzelník celou situaci obrátil ve svůj prospěch a na první pokus uhodl divákovo jméno, Giovanni. Dodal, že „Giovanni, to je chlapík, jak se patří. Dělá si, co chce.“ A pak se ho zeptá: „Nebo jsi už někdy udělal něco, co jsi nechtěl? Nechtěl bys třeba vypláznout na ostatní diváky jazyk?“ Giovanni samozřejmě odpoví, že ne, že není hulvát. Kouzelník jeho směrem udělá gesto rukou, zazní gong a Giovanni, jako by se dostal do nějakého transu. Kouzelník mu rozkáže vypláznout jazyk, což udělá, pak ho z transu probere a usadí. Diváci jsou očividně pobavení.

Pak kouzelník vysvětluje, že to možná byl trochu zvláštní začátek, ale že jednoduše musel dát tomuto frajírkovi lekci a zahájí svou úvodní řeč, během které, při nacionalistické části, se několik diváků postaví a zdvihnou pravou ruku. Poté kouzelník oznámí svůj první trik, trochu aritmetických úloh. Připraví tabuli a křídu. Část tabule je zakrytá. Když konečně najde zapisovatele, vydá se do publika. Chce několik libovolných čísel. Když je dostane, požádá zapisovatele, aby je sečetl. Když tak učiní, kouzelník odhalí zakrytou část tabule a tam je přesně napsané výsledné číslo, tedy 26530. Pak udělá několik triků s kartami a před přestávkou ještě jedno číslo s hádáním úkonů, které vymyslí diváci, zatímco on bude otočen zády s vatou v uších.

O přestávce zašel pan Berger za kouzelníkem do šatny. Sděluje mu tam, že není kouzelník, že v jeho představení jde o cosi jiného, že hypnotizuje a v Itálii je hypnóza zakázaná. Že manipuluje s lidmi a zesměšňuje je. Kouzelník odpoví, že na plakátu je napsáno, že je kouzelník, že ho zbytečně moralizuje. Muž ještě dodá, že kouzelníkovo představení je zajímavé, ale je zlé. Vrací se do sálu.

Po přestávce se na balkóně v hledišti objevila i šlechtická rodina. Konkrétně princ a jeho starší dcera, Silvestra. Kouzelník pokračoval se svými čísly, například zhypnotizoval jednoho z nevěřících diváků, aby tančil, další aby jako muzikanti hráli. Takto večer pokračoval, až si kouzelník vytáhl z publika Mária. Vyčetl z něj, že ho trápí láska, ale Mário nechtěl, aby kouzelník prozradil jméno dívky, kterou tajně miluje. Kouzelník tedy řekl, že ho nechá, aby to jméno prozradil sám a v transu mu začal sugerovat, že on, kouzelník, je jeho velká láska a přiměl ho vykřiknout to jméno „Silvestra!“ To přimělo Silvestru a prince odejít. Kouzelník totiž začal Mária parodicky svádět a nechal ho, aby ho líbal na krku, na tvář i na rty. To vyvolalo ohromný smích. Nejprve v publiku a pak i u samotného kouzelníka, který při tom probudil Mária z transu. Ten, když si uvědomil, co se právě stalo, vytáhl pistoli a kouzelníka dvakrát střelil do břicha. Když se kouzelník hroutil na zem, povalil pár židlí, které měl na pódiu. Další židle a tabuli pak povalili panikařící diváci. Příběh končí přesně tou scénou, jakou začal.