Eliška Ublová
Byl to vskutku skvělý a nezapomenutelný zážitek. Představení se dělilo na 2 části. Začátek byl velmi zajímavý, historie a původ hypnózy je fascinující, jelikož je vlastně tak stará, ale mnoho let neobjevená, nepojmenovaná správně. Poté pan J. Kroulík začal s prvním úkolem, který byl pro mě dalším super zážitkem. Dostali jsme za úkol propojit prsty na rukou a zaměřit se na určitý bod na vybraném palci ruky. Bylo neuvěřitelné, jak pomalu jsem cítila, jak mi ruce těžknou a jak nad nimi ztrácím kontrolu. Byly tak těžké, že jsem měla potřebu je rozpojit a ulevit jim, ale nešlo to, jako kdyby k sobě srostly. Chvílemi jsem měla obavy, zdali už s takovýma rukama nezůstanu, ale nakonec se přeci jen povedlo. Pan Jakub nám pomohl ruce pomalu zpět uvolnit. Další zbytek představení jsem si také užila, jako např. skutečně bylo zajímavé, když jsme měli zvedat pravou ruku, že moje představa a realita byly jinde.
Další část byla zaměřená na média na jevišti, kterých bylo 6. Pan Jakub postupně všechny média obcházel a zhypnotizoval. Zadával jim úkoly a občas bylo komické, jak plnili jeho úkoly, aniž by věděli, že nějaké dostali a ani oni sami kolikrát netušili, proč dělají to, co dělají.
Ovšem pro mě rozhodně nejzajímavější byl závěr celého večera. Tedy těch pár vteřin s panem Jakubem při podepisování karet ve foyeru. Na tuto část se nejvíce zaměřím, jelikož jsem neočekávala, že by se něco podobného mohlo stát. Já osobně nesnáším někam jít, s něčím začínat jako první. Mám svůj rituál být poslední, tak to mám třeba při ústní zkoušce na VŠ. Být poslední na řadě, v tom se cítím komfortně. Při podpisu jsem samozřejmě nemohla jinak, než být poslední, cítila jsem se tak příjemně. Zlom přišel při podání si ruky s hypnotizérem. Následoval neskutečný párvteřinový hluboký pohled do mých očí a vyvolal ve mě zmatek. Na těch pár vteřin jako by se kolem mě zastavil čas a cítila jsem, jak mi před očima proletěl celý můj život. Neskutečná rychlost a opět návrat do reality. Cítila jsem tu podivnou energii z jeho očí, která mě „vypnula“. První pocit byl volnost. Naprostá volnost, jako když se vznáším. Poté přišel stav, kdy se mi divně dýchalo, srdce mi tlouklo rychle. Začala jsem se třást, jako by mi byla zima. A najednou uvolnění. Vše mi bylo jedno. Cítila jsem se skvěle. Na hrudi jsem cítila zvláštní energii, pocit, dále pocit tepla, který se občas mísil s pocity zajímavě chladnými, možná až ledovými. Trvalo to několik hodin. Večer jsem usnula poměrně rychle. Ráno jsem vstala s pocitem kvalitního hlubokého spánku, který jsem už dlouho nezažila. Cítila jsem se skvěle, odpočatá, plná energie, ale zároveň jsem někde hluboko uvnitř cítila, že je něco jinak. Že jsem v klidu, vyrovnaná. Zkrátka toto byl pro mě největší zážitek, za který děkuji. Moc ráda bych si to celé zopakovala a třeba se i objevila někdy příště na jevišti jako médium. Na závěr dodám – bylo to neuvěřitelné! Kdo to nezažije na vlastní kůži, nepochopí, jak tajemný pocit to je.”
(Moc a síla hypnózy, Příbram, 2020)