CNN Prima: KB interview Martina Moravce – host | hypnotizér Jakub Kroulík
Přepis z pořadu KB interview s Hypnotizérem Jakubem Kroulíkem
Vítejte u KB interview. Dnes se podíváme do světa, kterému většina z vás zatím možná nevěří. Zdůrazňuji to zatím. Povíme si za půl hodiny. Nejdřív se ale pohodlně usaďte. Zavřete oči a já mezitím budu počítat. Jedna, dva, tři… hlava vám pomalu padá k tělu, něco hezkého se vám zdá. Až vás za chvíli probudím budete dělat přesně to, co vám řeknu.
Pravděpodobně jste neusnuli, protože na vás nemluvil můj dnešní host. Přední český hypnotizér a mentalista Jakub Kroulík, dobrý večer.
Dobrý večer.
Jakube, jak dlouho by Vám trvalo, než byste mě zhypnotizoval?
Jedno lusknutí prstu. Velmi rychle.
Tak to nedělejte, prosím. A jak by to vypadalo? Jenom byste lusknul prstem?
Je to tak. Třeba tak. Těch možností je mnoho, ale mám rád třeba tuhle.
Pak byste si se mnou dělal, co byste chtěl?
Já bych nerad, aby si lidé představili hypnotizéra jako zlého padoucha, který si s lidmi dělá, co chce. Při mojí práci je proto velmi důležitá etika a nedělat to s lidmi, co by oni nechtěli, aby se s nimi dělo. Ale teoreticky by to bylo možné.
Takže teoreticky byste mě donutil, abych tady chodil po studiu a štěkal třeba.
Bylo by to možné.
Jak dlouho by to trvalo, než bych se z té hypnózy vzbudil?
Tak, když by se stalo, že by hypnotizér při svojí práci odešel, tak za určitý čas, každý to má trochu jinak, protože každý jsme jiný, tak byste z toho prožívání transu postupně přešel do klasického spánku a potom byste se probudil. Ale každý ten interval má jiný, nedá se říct přesný časový úsek.
A dá se říct, že někdo byl třeba v hypnóze měsíc, rok? Nebo to už přeháním?
O tom jsou různé legendy, ale myslím si, že měsíc, rok, je velmi dlouhá doba. Obvykle je to v řádu hodin nebo dnů.
Nebezpečné to není?
Rozhodně ne.
Neodnese si z toho člověk nějaké následky?
Při hypnóze se hezky uvolníte, zbavíte se všech těch vtíravých myšlenek, co ještě máte udělat, co vás čeká, takže rozhodně ne. Pokud se s tím samozřejmě pracuje zodpovědně. Neříkám, že to má, nebo že to nemůže mít negativní důsledek, pokud se tím zachází, řeknu, punkově, nezodpovědně.
Já jsem totiž slyšel i opak, že se lidem po hypnóze pak nějakou dobu hezky spí?
Ano. To je efekt, který lidi zažívají, pokud navštíví třeba moji přednášku o hypnóze, a přestože nejsou na jevišti tou hlavní osobou, tím hlavním médiem, na které já působím, tak i ta atmosféra to uvolnění se potom šíří sálem a potom se lidem skutečně dobře spí.
Řekněte mi jednu věc. Proč, když Vy lusknete prstem, já upadnu do hypnózy a proč, když já lusknu prstem, Vy do ní neupadnete?
No to je moje tajemství.
Předáte ho někdy někomu?
Předám. Tak jak jsem nakoupil, tak určitě rád podám dál. Já jsem měl to štěstí, že mě kdysi dávno potkal mentor, mistr, který mi nabídl, že mi předá nebo že by mi rád předal svoje know-how jak na to, kde je ten klíč k tomu, že když někdo luskne prstem, že to funguje a když ostatní luskají, že… lidi se ptají, kdy mám teda usnout. Tak určitě. Rád bych, ale zatím nenastala ta doba.
Zatím jste ještě mladý. Ale kdybychom si měli říct hodně zjednodušeně. K čemu vlastně taková hypnóza je?
Hypnózu, nebo ten stav tomu podobný, zažíváme velmi často i samovolně i během dne. Je to takový ten stav, který bych mohl přirovnat třeba k dennímu snění. Stav, když se upře pozornost na nějaký bod, jednu myšlenku a v ten moment vám v hlavě běží různé příběhy, do kterých se tak hluboce pohltíte, že přestáváte mít představu o čase, o prostoru, odpoutáváte se.
To je takový ten moment, kdy na nás ostatní mluví a my je nevnímáme?
Přesně tak. Takže to je moment, který asi všichni známe.
Dokážete si představit, že byste zapomněli své jméno? V hypnóze je i toto možné!
Jakub Kroulík se Hypnóze věnuje patnáct let. Pořádá galavečery, kde vypráví o její historii a přidává i praktické ukázky. Lidé už tam zažili neuvěřitelné věci. Jistá paní například tvrdila, že se jmenuje Josef Čapek, jiný pán se zase zamiloval do slečny, která seděla vedle něj. Ostatně, podívejte se sami.
Pane Kroulíku, co se vlastně s tělem děje, když je v hypnóze?
Lidé si představují hypnózu jako spánek. Že máte zavřené oči a představují si, že se s nimi děje něco mimořádného, ale opak je pravdou. Hypnóza není spánek. Ta představa spánku je omyl, který se rozšířil a který vznikl vlastně náhodou v minulosti, ale hypnóza není spánek. V hypnóze se člověk chová, tak jako my teď tady. Můžeme normálně komunikovat. Myslí, že se s ním nic neděje. Pouze zažívá něco, co by se za normálního stavu, normálního vnímání se jemu zdálo nepravděpodobné. Třeba, že bude halucinovat věci, co tu nejsou. Nebo, že se skutečně, jak jste to popsal, s jeho tělem děje, něco nepředpokládá. Že by tady běhal. Proč by běhal? Ale při tom hypnotickém působení on si nemůže pomoct, protože jeho tělo reaguje automaticky.
Dokážete zhypnotizovat úplně každého?
Každý člověk může vstoupit do hypnózy. Platí taková úměra, že s rostoucí inteligencí se schopností soustředit se vzrůstá i schopnost člověka vstoupit jednoduše do hypnózy, ale pokud nejste člověk, který trpí nějakou mentální retardací, tak se dá říct, že jste schopný vstoupíš do hypnózy.
Dokážete zhypnotizovat i sám sebe?
Dokážu.
A to je k čemu?
To je velice výhodné, je to vlastně i zkouška, kterou mi můj mistr, mentor, kterého jsem zmínil uložil jako takový test, jestli budu dobrým hypnotizérem nebo jestli má cenu se mi věnovat. Protože první úkol, který mi uložil byl, nauč se usnout na povel. Sám. Působ sám na sebe. Vysvětlil mi to, že třeba budu v budoucnu potřebovat se rychle uvolnit, zrelaxovat, že budu mít hodně práce. Nebudu mít čas spát osm hodin denně. A tohle mi může usnadnit život a skutečně usnadňuje.
Mě strašně láká, abyste mi to předvedl, ale pak bychom si asi už nic nepověděli.
Mohli byste si mě filmovat, jak hezky spím.
Může se hypnózou vytvořit i trvalá změna? To znamená, že opravdu se do mě zamiluje někdo, u koho bych to chtěl? Nebo že přestanu mít chuť na sladké?
Trvalá změna lze vytvořit. Ale právě proto se s hypnózou musí pracovat zodpovědně. Abychom nevytvořili změnu, bez toho, aniž bychom přemýšleli nad důsledky, které to může mít. Takže, když chcete přestat kouřit, tak samozřejmě lze vám poct, abyste už na tu cigaretu neměl chuť, neměl tu touhu si zapálit, ale v případě třeba pomoci od bolestí, což je taky něco, kde hypnózou lze pomoct. Tak tam je potřeba nejprve vše konzultovat s lékařem, jestli to je vhodné. Protože ta bolest upozorňuje na něco a nebylo by správný, kdybychom vám odstranili bolest a Vy jste třeba tu nohu, která Vás bolí o to více zatěžoval, a ještě víc byste si ublížil. To je potřeba velmi zodpovědně.
Proč ne na to ptám. Protože mně připadá, že Vy, kdybyste chtěl, tak byte mohl být velmi bohatý muž? Na Vás by se asi stály fronty. Někdo by chtěl odnaučit kouřit, někdo sladké, někdo by chtěl, aby se do něj zamilovala žena, kterou on chce?
Jo, i takové nabídky mi chodí. Nebo poptávky. Lidé chtějí, aby partner, který si našel třeba někoho nového, aby se k nim zpátky vrátil. A tak nechám zapomenout třeba jejich jméno na přednášce, tak aby zapomenul na toho nového partnera a miloval pouze tu jednu a jedinou osobu. Ale, já jim vždycky říkám. Představte si, kdyby si mě někdo najal na Vás. Obráceně. A líbilo by se Vám to? Asi ne. Takže, skutečně do života se takhle nezasahuje.
Ale teoreticky by to šlo?
Teoreticky je možné mnoho věcí.
Teoreticky, kdybyste někoho navedl, aby vyloupil banku, tak jí vyloupí?
Z historie známe i soudní kauzy, kde se právě to vyloupení banky řešilo a z dnešního pohledu to ale není možné brát tak, že tam klíčovou roli hrála hypnóza. Spíše v tu dobu bylo hypnóza, magnetismus populární téma ve společnosti, a proto když šel ten lupič loupit a policie ho chytla, tak potom dělal ze sebe oběť zlého hypnotizéra. Není to zase až tak jednoduché, jak by se mohlo zdát.
Bavíme se o tom proto, že ta hypnóza může být asi taky nebezpečný nástroj, který se dá lehce zneužít?
Tak s rostoucím vlivem roste i Vaše zodpovědnost, jak toho využíváte. To je citát, který používal Stan Lee, autor Spidermana. Vlastně mi ho neustále opakoval i ten můj mentor, přestože si nejsem vědom, že by Spidermana znal. On byl spíše příznivcem sportu v televizi a tak, ale je to pravda. Je to pravda, proto mi vkládal do hlavy, že když toho budu zneužívat, když to budu využívat lehkomyslně, tak se mě potom začnou lidi bát a začnou se stranit, protože, jak Vy si jste jistý, že už teď na Vás nepůsobím? To potom budou mít všichni to podezření a budou to očekávat, přestože já zrovna třeba působit nebudu.
Na druhou stranu, Vy byste to měl asi lehké v tom, že v nějakých soudních procesech by se to asi strašně těžko prokazovalo? Že za tím trestným činem nebo čímkoliv je hypnóza?
Ano. To se z mého pohledu nedá dokázat, protože jakmile to proběhne, tak není jakákoli stopa. Pokud i Vy jste pod vlivem hypnotizéra nebo hypnotického procesu, tak nemusíte vykazovat žádné známky, změny, jak fyziologické, tak v chování. Prostě se chováte normálně, vypadáte normálně, pouze děláte něco, co byste normálně nedělal. To máte pravdu.
Vy jste s Martou Fenclovou vydal knihu, kde popisujete i historii hypnózy. A jsou tam i případy, kdy tu hypnózu právě někdo zneužil?
Jsou tam. Jsou tam zmínky těch nejslavnějších soudních kauz, které proběhly a jako ilustrace toho, kam fantazie lidí sahá nebo k čemu se to snažili využít. Tak to si myslím, že je dostačující. Těch kauz dalších je mnoho, ale tyhle nejslavnější si myslím, že stojí určitě za zmínku.
Vy si tu etickou hranu hlídáte jak?
Já mám svoji hranu, kterou nechci překročit, ani v těch drobných detailech. Když jsme se bavili s Martou, tak ona říkala, jako nikdy Vás nenapadlo třeba předběhnout někoho ve frontě, aby vám to usnadnilo život, když skutečně spěcháte a tak. Ale to je sice hrozně lákavá představa, ale v okamžiku, kdy si to jednou dovolím, tak příště už je to snazší, protože přece tenkrát se nic nestalo, tak podruhé se nestane také nic a příště si člověk přirozeně dovolí daleko víc, než so dovolil poprvé a mohlo by to sklouznout, takže já jsem v tomto skutečně precizní a hlídám to. Protože rostla by chuť, a to by bylo špatně.
Tak ukážeme si něco?
Přinesl jsem si ukázku něčeho, co je, řekl bych, základem hypnotického nebo sugestivního cyklu. Je to Carpentrův efekt. Je to ukázka toho, jak naše myšlenka působí potom na zbytek těla. Carpenter k tomu došel tak, že se snažil přirozenou cestou vysvětlit tehdy velmi populární spiritistické seance, kde médium sedělo a jezdila tam ta planžeta po stole, psalo to nějaká slova, věty a on se nažil vysvětlit čím to je a k tomu použil třeba kyvadlo. Když se ustálí, ruka se opře loktem o stůl a já pomyslím, aby se kývalo od Vás ke mně. Tak při té myšlence za chvíli se bude kývat od Vás ke mně. Nebo když se pomyslím, aby se kývalo ze strany na stranu, tak postupně se ustálí začne se tak kývat. To bude fungovat i Vám, pokud se na to budete soustředit.
Carpenter byl přítelem zakladatele nebo otce moderního hypnotismu Jamese Braida a Braid si toho všimnul a postupně přestože původně pojmenoval hypnózu, hypnotismus podle toho, že si myslel, že to má souvislost se spánkem, tak potom zjistil, že vlastně ne. Že to má spíš souvislost s koncentrovanou myšlenkou na nějakou jednoduchou činnost a snažil se to přejmenovat termínem monoideismus. Právě proto, aby podchytil to, že to je právě ta jedna koncentrovaná myšlenka, která se dá demonstrovat i tímto způsobem, ale protože už slovo hypnotismus bylo v té době velmi rozšířené a ujalo se, tak se mu to nepodařilo, přestože je to možná vhodnější označení.
Zajímavé. Každý si to může zkusit doma.
Dnes je Jakub Kroulík mužem, který se Vám dostane do hlavy.
Co tomu předcházelo?
Než se Jakub Kroulík ponořil do tajů hypnózy vedla k tomu dlouhá cesta. Začínal jako kouzelník s kartami, s květinami, dokonce i s králíkem. Ale chtěl se dostat dál. A tak studoval, učil se od nejlepších a postupně se z kouzelníka stal mentalistou, čili mužem, který dokáže se dostat do Vaší hlavy.
Je to tak jednoduché, že vidíte do mé hlavy? Do toho, co si myslím?
Když víte jak, tak potom to jednoduché je. Ale bez neustálého tréninku, bez udržování své kondice to také nejde. Já to přirovnal třeba ke sportovcům. Pokud se naučíte běhat určitou trasu za určitý čas, tak když vypadnete z tréninku tak i ten výkon jde dolů. Takže mentalismus se musí udržovat jako cokoli jiného.
Co ten mentalismus, kdybyste to měl popsat vlastně je?
Mentalista je psychologický kouzelník. Je to člověk, který nekouzlí květiny, nedělá králíky z klobouku a nekouzlí třeba s kartami, ale mentalista se snaží vytvořit ve Vás, ve Vaší mysli iluzi toho, že on je člověkem, který má paranormální schopnosti. Takže dokáže číst Vaše myšlenky, dokáže posouvat předměty po stole pouze silou vůle, ale to vše, aniž by tvrdil, že má skutečně paranormální schopnosti. On je v tomto velmi česný, říká, že to co předvádí je nacvičená schopnost, dovednost, která se dá velmi racionálně vysvětlit. Mentalisté jsou racionální lidé. Většinou.
Vy mě víceméně dovedete k tomu, abych řekl to, co Vy chcete, abych řekl? Nebo jsem to hodně zjednodušil?
I to je možné. Velmi zjednodušeně, pokud Vám budu chtít číst myšlenky, tak k tomu můžu dojít dvěma směry. Buď si něco připravím do předpovědi, kterou nemůžu změnit. To je pro mě vždy velký adrenalin, protože potom mi to můžete zkazit. A potom musím Vás dovést podprahovým způsobem k tomu, abyste řekl přesně to, co já tam mám připravené, slovo, předmět atd. Anebo druhou cestou, kdy Vy si vyberete skutečně svobodně a já potom musím z Vaší řeči těla, z mimiky z obličeje rozpoznat, k čemu Vy směřujete mě. Musím mít potom dobrý odhad.
Vy v té knize popisujete jednu zajímavou situaci, že když já tady budu mít krabičku a něco do ní dám, tak Vy poznáte, co v ní je?
Když Vy to budete vědět, jak je to velmi pravděpodobné.
Jak toho docílíte?
Právě na základě Vaší nonverbální komunikace. Kdyby to byl zaslepený experiment, kdyby Vy jste nevěděl, co je v krabičce, tak mentalista to neuhodne, protože není jasnovidec. Ale pokud Vy to víte, tak to je možné.
Jak?
To je tajemství mentalistů.
Čili podle toho, jak se potím, jak se hýbu, jak jsem nejistý, jak jsem jistý. Vy poznáte, jestli třeba říkám pravdu, neříkám pravdu?
To je základ, jestli mluvíte pravdu. Já Vám můžu položit nějakou otázku, třeba velmi obecnou, ale podle toho, jestli přikyvujete jako teď, když se spolu bavíme nebo jestli budete zaraženě stát a sám sebe neustále kontrolovat, abyste nehnul ani brvou, jak se říká. Tak to všechno je pro mě signál.
To mě napadá, to by mohl být mentalista také použit při nějakých soudních procesech, když tvrdíte, že to takto funguje?
Teoreticky mohl. Ale zase v praxi při soudním procesu si nemůžeme dovolit, že by nám tam někdo svým odhadem určoval, jak to je. Protože mentalista pracuje s pravděpodobností velmi často, nebo s narůstající praxí zřídka se mýlí, ale je to pořád člověk a může se mýlit a rozhodně svěřovat jemu do ruky nějaké takové rozhodnutí, jestli člověk je vinen nebo není vinen, to by nevylo zodpovědné.
Člověk, když se dívá na různá show, ať už jsou kouzelnická nebo třeba ta vaše, tak se mu tam vždycky vkrádá taková pochybnost, podle čeho si ty figuranty vybíráte. Jestli s nimi třeba předem nejste domluvený, že najednou třeba zapomenou své jméno nebo budou říkat, že se jmenují úplně jinak?
Ano. Ta pochybnost tam vždycky je, a to je prostě problém tohoto oboru. Kdokoli uvidí Vás předvádět něco neuvěřitelného, tak najednou vzrůstá tato pochybnost. Proto si myslím, že právě tohle umění se velmi těžko přenáší přes kameru, přes média jako taková. Nejlepší je to zažít sám na vlastní kůži. Proto právě dělám přednášky, které dělám, aby lide, kteří mají zájem, aby si to mohli prožít. Miluju navštěvování menších měst hlavně, protože tam se Ti místní znají. Tam kdybych si přivedl Vás, tak to bude velmi zvláštní, protože Vás tam nikdo nezná. Tam by ta pochybnost vzrůstala, jestli náhodou nejsme domluveni. Ale pokud tam jsou místní, tak ta pochybnost potom se snižuje. Navíc za posledních pár let mi prošlo rukama přes tisíc lidí.
Vy jste si kromě efektu přinesl ještě takovou malou krabičku. V ní je co?
Já jsem dostal instrukci, jestli bych mohl přinést něco, co mě inspirovalo nebo nějakým způsobem ovlivnilo, takže jsem si přinesl toto. To je magický Gris-gris pytlík, který jsem obdržel v New Orleans od velekněžky voodoo, a protože já miluji všechno to tajemno a magické umění, takže sbírám i různé amulety, škapulíře a tak. A tento pytlík vznikl tak, že velekněžka mi řekla, ať si napíšu na kus papíru nějaké přání. Nějaké přání, které chci, aby potom, když budu mít pytlík u sebe nebo když k němu přivoním, protože v tom jsou byliny, tak to podnítí, podpoří tu nějakou myšlenku.
Tak jsem si řekl, že budu mít něco jako suvenýr doma, ale když jsem šel od velekněžky zpátky do hotelu, tak jdu po ulici a najednou na mě volá skupinka žen. Volají na mě a říkám si, proč by na mě skupinka žen v New Orleans volala, přece mě tam nikdo nezná a tak. A skutečně volali na mě, protože manželka říkal volají na Tebe, tak možná něco chtějí. A oni přišly, asi dvě z nich poklekly a chtěly se semnou fotit a pak jsme zjistili, že si mě spletly s princem Harrym. Kdy se Vám to stane? Zrovna když jdete od velekněžky voodoo, máte cosi, což nemůžu říct, napsané uvnitř pytlíku, uvnitř Gris-gris pytlíku a najednou se Vám děje toto.
Já jsem dítě štěstěny, protože mně se během mého života neustále děje něco podobného. Ale toto mělo hezkou návaznost. Takže ten Gris-gris pytlík je vlastně zajímavý v tom, že je pouze v pro vás. Jeho se nesmí, aby to správně mohlo fungovat, jak velekněžka říkala, nikdo dotknout, takže dá se něj jen dívat, ale může se ho dotknou jenom jeho vlastní majitel.
Zajímavé.
Ale samozřejmě neříkám, že to magicky funguje. Já jsem velmi racionální člověk, nicméně občas se mi stávají takovéto věci.
Zajímavé. Zajímavá historka na závěr. Uteklo to. Pane Kroulíku děkuju, ať se Vám daří, ať se daří Vaší knize. Zajímavá, musím říct za sebe. A děkuji, že jste přišel.
Díky za pozvání.
To byl Jakub Kroulík, přední český hypnotizér a mentalista. Všechny díly mého pořadu najdete také na webu cnnprima.cz a já se s Vámi těším na viděnou u těch premiérových, vždy v neděli a v pondělí večer.
Zdroj: CNN Prima
