The Underdog (český název Outsider, slovenský název Silnejší vyhráva) je v pořadí druhá epizoda z páté sezony dnes již klasického kriminálního televizního seriálu Hercule Poirot. Režisérem této epizody byl John Bruce. Hlavní roli, soukromého detektiva Hercula Poirota, v tomto seriálu z britské produkce mistrovsky ztvárňuje David Suchet.
Kriminální případy detektiva Hercula Poirota se odehrávají v době od konce první světové války do několika málo let po konci druhé světové války. Zfilmované příběhy tak zajímavě ilustrují atmosféru a život „lepších kruhů“ ve 30. letech 20. století, architekturu, vybavení interiérů, módu, kulturní a společenský život atp.
Ústřední postavou britského televizního seriálu Hercule Poirot, který byl natočen na motivy detektivních příběhů Agathy Christie, je stejnojmenný belgický soukromý detektiv. Přestože detektiv Poirot nemá zrovna ideální postavu, neuvidíte ho jinak než jako elegána v perfektně střiženém obleku, s vázacím motýlkem a obutého do naleštěných lakýrek. Jeho oděv jednoduše koresponduje s tím, že je jednoznačně městským typem člověka a venkov kulantně řečeno nevyhledává. Detektiv Poirot je výstřední, je to gurmán, a to jak v jídle, tak v umění. Je vysoce sebestřednou osobností a mnoho lidí ho považuje za nafoukaného. On sám se ovšem považuje v podstatě za geniálního a za nejlepšího detektiva všech dob. I přes mnoho výše naznačených „nestandardních osobnostních rysů“ se jedná o pozitivní postavu kriminálních příběhů a jeho vrtochy v celém dějovém zarámování vlastně vyznívají spíše roztomile a komicky.
Metodou Poirotova vyšetřování je puntičkářství, systém, pořádek a k vyřešení případů spoléhá prakticky výhradně na svou hlavu. Jeho slovy „na malé šedé buňky mozkové“. Při honbě za dopadením pachatele jsou ovšem jeho věrnými pomocníky také kapitán Arthur Hastings, vrchní inspektor Japp ze Scotland Yardu, sekretářka Miss Lemon, sluha George či známá spisovatelka Ariadne Oliver.
Seriál měl 13 úspěšných sérií a vznikal v britské produkci v letech 1989–2013. Celkově bylo natočeno 70 epizod. Seriál i hlavní herec si za dvacet čtyři let vysílání vysloužili řadu hodnotných ocenění a nominací, včetně Primetime Emmy Awards, BAFTA Awards nebo Online Film & Television Association.
Podobně jako herečce Angele Lansburyové přinesl slávu seriál To je vražda, napsala, seriál Hercule Poirot byl zase osudovým pro herce Davida Sucheta. Ten sice detektiva Hercula Poirota nehrál zdaleka jako první, [iv.] podle kritiků se ovšem zhostil své postavy s největším citem k předloze.
Děj filmu (ve zkratce)
Příběh začíná večer v Astwellových chemických závodech. Vedoucí technik Horace Trefusis obdržel dopis od kolegy Hanse Meyera z Německa. Ten mu píše, jaká to byla škoda, že se Trefusis nezúčastnil nedávné berlínské konference. Probralo se tam prý mnoho zajímavých novinek z vývoje. Podle Meyera by se Anglie neměla vědecky separovat od ostatních zemí.
Zatímco Trefusis čte svůj dopis, do továrny se kdosi vkrádá a míří do jeho laboratoře. Když se Trefusis do laboratoře vrátí, přistihne lupiče, jak tam něco hledá. Muži se očividně poznají a vznikne mezi nimi fyzická potyčka, která skončí povalením hořících kahanů, zkumavek a podpálením laboratoře. Lupič pak prchá z továrny.
Mezitím, na jiném místě, se Miss Lemon snaží zhypnotizovat slavného detektiva Poirota. Kývá mu siderickým kyvadlem před očima a monotónním hlasem mu sugeruje ospalost a zavírání očí. A přestože se Poirot snaží dělat Miss Lemon radost, neusíná. Miss Lemon Poirotovi vyčítá, že se dostatečně nesnaží. On jí zase vysvětluje, že je jednoduše těžké zhypnotizovat osobu s tak silným charakterem a nepřekonatelným intelektem, jako je on. Miss Lemon se nevzdává. Pokračuje ve své snaze o hypnotizaci a Poirotovi sugeruje, aby se uvolnil a že má těžké, těžké oči. On oči najednou skutečně zavírá a vypadá to, že se konečně hypnóza daří. Vtom ale do místnosti vstupuje Hastings, aby se s Poirotem domluvili na odjezdu na golfový pohár šampiónů druhý den. Poirot na jeho dotaz okamžitě odpoví a tím kazí Miss Lemon iluzi, že se jí hypnóza konečně povedla. Miss Lemon se to velice dotýká, protože se snaží být nápomocná, a jak sama říká, snaží se natrénovat něco, co by mohlo pomáhat Poirotovi při vyšetřování. Podle Poirota ale hypnóza není třeba. On preferuje své „malé šedivé buňky“.
Poirot s Hastingsem se druhý den ráno chystají na dvoudenní golfový turnaj. Charles Leverson pozval Hastingse, aby se turnaje zúčastnil. Miss Lemon je překvapena, že Poirot pokládá za důležitější golf než experimentování s hypnózou. Detektiv jí proto vysvětluje, že jeho zájmem pochopitelně není golf, ale kolekce belgických bronzových miniatur, kterou vlastní Leversonův strýc, továrník Reuben Astwell. Zhlédnutí této kolekce Poirot prostě nedokáže odolat.
V továrně se zatím likvidují škody po požáru laboratoře. Továrník Reuben Astwell prochází továrnou se svým bratrem Victorem, který je generálním ředitelem společnosti, a je značně rozladěn. Vedoucí technik Reubenovi oznamuje, že poznal pachatele. Viděl mu do tváře. Vědí tedy, co hledal. Policii o tom ale neinformují. Muži vchází do Victorovy kanceláře a Reuben si tam ze stolu bere složku označenou nápisem „DŮVĚRNÉ“ se slovy, že „u něho bude více v bezpečí“.
Když se Reuben Astwell vrátí domů do své vily, oznamuje své ženě, že se dnes zdrží na večeři jeho vedoucí technik Trefusis. Manželka mu v reakci na to připomíná, že už na večer mají domluvené jiné hosty.
Zanedlouho přijíždí do vily Charles Leverson spolu s Lily Margraveovou, společnicí jeho tety (paní Astwellové). Strýci Reubenovi v diskusi oznamuje, že pro jejich rodinou firmu pracovat nechce. Chce se stát profesionálním golfistou. Mezi muži se strhne hádka. Zatímco se muži hádají, Lily Margraveová vstupuje do Reubenovy kanceláře a na stole nachází onu tajnou složku. Listuje v ní, když do místnosti vstupuje ještě z hádky s Charlesem naštvaný Reuben. Lily si je vědoma, že nemá v Reubenově pracovně co pohledávat, a proto se snaží vymluvit, že tam hledala brýle paní Astwellové. On ji ale drsně chytá za ruku a rozzuřeným hlasem přikazuje, aby nejdéle do pondělního rána opustila jeho dům. Její další služby již prý nejsou žádané. Lily utíká pryč z vily do zahrady, kde na ni čeká tajemný muž, který se vloupal do chemičky, aby mu podala zprávu, zda a kde našla tajnou složku.
Později Poirot a Hastings večeří spolu s další společností v Reubenově vile. Reuben při konverzaci přichází s tématem blížící se války. Brzy bude podle jeho názoru Němců plná Evropa. I tam u Poirota, v Belgii. Tu prý zvládnou obsadit rychle. Válka je podle Reubena obchod. Ne sice nejlepší, ale obchod to je. Leverson oponuje, že jsou důležitější věci než obchod. Vrchní technik Trefusis dodává, že obchod není jediné, co může válka podpořit. Je to podle něho také vědecký pokrok. Reuben vidí jako další benefit také to, že válka pomůže vyřešit nezaměstnanost. Victor již nevydrží mlčet a za podpory Reubenovy manželky bratrovi oponuje, že válka není dobrá a je to velmi drastické řešení problémů současného světa.
Po večeři Poirot obdivuje Reubenovu sbírku bronzových miniatur. Bohatý továrník vlastní mnoho vzácných kousků od vyhlášených umělců. Reuben Poirotova pochvalná slova ale komentuje tím, že sbírku dostal za směšnou cenu a miniatury chce prodat se ziskem komukoliv, kdo za ně zaplatí. Reubenův přístup k umění se Poirota velice hrubě dotýká.
Když skončil večer, z vily spolu s Poirotem a Hastingsem odchází také Leverson, aby po vypjaté atmosféře na večeři ještě v klidu poseděli v hotelovém baru.
Zatímco Poirot, Hastings a Leverson vysedávají v hotelovém baru, Reubenova žena poslouchá skrz dveře manželovy pracovny hádku s jeho bratrem Victorem o obchodu s Němci. Reuben chce s Němci obchodovat, zatímco jeho bratr je patriot a připomíná bratrovi všechny následky, které takové obchodování může mít. Následně se s Reubenem pohádá taktéž jeho žena o své společnici Lily, kterou Reuben vyhodil.
Až v pozdních hodinách se Charles Leverson vrací do vily. Je opilý. Všimne si otevřených dveří do Reubenovy pracovny. Když vstoupí, promluví a dotkne se Reubena, ten se skácí mrtev k zemi. V panice se snaží nepozorovaně opustit místnost. Na chodbě si ovšem všímá majordoma, a tak předstírá, že se s Reubenem ještě loučí a odchází spát.
Ráno mrtvého Reubena nachází služebná. Na místo činu přijíždí policie a pochopitelně Poirot s Hastingsem, aby důkladně vyšetřili smrt bohatého továrníka.
Prvním podezřelým se zdá být Leverson. Podle výpovědi majordoma byl poslední osobou, která se s Reubenem setkala.
Zatímco policie ohledává místo činu, Leverson se ve svém pokoji snaží vyprat si košili od krve. Při tom ho přistihne pokojská. Leverson proto z vily v panice prchá do lesa. Policie ho pronásleduje se psy. Netrvá dlouho a je dopaden.
Přestože je Leverson zadržen na útěku a dosud všechna fakta hovoří proti němu, Reubenova manželka je na jeho straně a nechce uvěřit, že by vraždu skutečně spáchal on. Přesvědčuje Poirota, že je nevinný. Cítí to prý na základě své ženské intuice. Navíc Reubenovou smrtí by Charles nic nezískal.
Na recepci golfového klubu přijíždí Lily Margraveová a nechává tam panu Naylorovi obálku na jeho jméno. Hastings si čte zrovna v křesle poblíž noviny a situaci zaznamená.
Poirot jde zase v tuto chvíli s Reubenovým bratrem Victorem do kanceláře, aby mu tam Victor představil novinku Astwellových chemických závodů. Nový druh syntetické gumy. Silná a pevná, ideální pro pneumatiky. Reuben chtěl prý licencovat a vyrábět gumu v Německu. Jeho bratr Victor ale obchod s Němci zrušil.
Poirot dále vyslýchá vrchního chemika ohledně jednání o obchodu s Německem. Trefusis ono jednání potvrzuje a přiznává, že německy umí plynule, protože tam několik let studoval a pracoval. Udržuje také vztahy s několika tamními kolegy.
Hastings se stále zdržuje poblíž recepce a pozoruje předání obálky panu Naylorovi. Ten s ní odjíždí a v autě v ní nachází tajné materiály z Astwellovy chemičky.
Hastings zjišťuje ze záznamů na recepci, že se muž s obálkou jmenuje Naylor, poznamenává si jeho londýnskou adresu a se svým objevem okamžitě seznamuje Poirota.
Poirot říká Hastingsovi: „Zdá se být více než jasné, že váš přítel Charles je vrah. Nicméně paní Astwellová je přesvědčená, že ne… Intuice, milý Hastingsi, často opisuje fakt, který je pochovaný v nejhlubším podvědomí. O kterém ani nevíme, že existuje.“
Paní Astwellová posílá Poirotovi dopis s doporučeními, která má na slečnu Lily Margraveovou.
Leverson je vyslýchán na policejní stanici. Poirot a Hastings se ho ptají na onu noc. Leverson jim popisuje, co se stalo, když se vrátil do vily – Reubena prý již našel mrtvého. Utíkal do lesa, protože když služka uviděla krev na jeho rukou a košili, zpanikařil. Vypadalo to, že je vinen.
Poirot přiváží do Astwellovy vily Miss Lemon a žádá ji o zhypnotizování paní Astwellové. Miss Lemon ho cestou upozorňuje, že mu nemůže zaručit jakékoliv výsledky. On jí ale odvětí, že v ni pevně věří. Miss Lemon paní Astwellovou usadí na pohovku a kýve jí před očima kyvadlem. Při tom jí sugeruje, že je ospalá, velice ospalá, oči má těžké, klíží se jí víčka. Netrvá to dlouho a paní Astwellové se zavřou oči, uléhá a evidentně vstupuje do hypnózy, hypnotického spánku.
Slečna Lily to komentuje, že je to absurdní, a evidentně jí to není po vůli.
K paní Astwellové přistupuje Poirot, oznamuje jí, že nyní spí, ale slyší ho a je schopná mu odpovědět na otázky. Paní Astwellová reaguje, že ho slyší a může mu odpovědět. Poirot ji v mysli vrací do chvíle osudného dne, sedí u stolu na společenské večeři, kterou doma pořádali. Žádá ji, aby mu popsala, co vidí a cítí. Paní Astwellová vypovídá, že se bojí o Lily a také Victor že se dívá na Reubena naštvaně. Victora ale vnímá jako příjemného muže. Mají se prý moc rádi.
Nyní ji Poirot v mysli přemisťuje do pozdního večera. Posílá ji k Reubenově pracovně a ptá se: „Je tam Victor?“ Paní Astwellová odpovídá, že ne. Prý ale právě vychází z Reubenovy pracovny a je velice rozčilený. Potom do pracovny vstupuje ona. Reuben jí nadává a vyhazuje ji z pracovny. Poirot se ptá: „Víte, kdo zabil vašeho manžela?“ Paní Astwellová reaguje, že to nebyl Charles. V pracovně prý vidí někoho za závěsem. Poirot na ni naléhá, aby mu řekla, koho tam vidí.
Vtom Poirotovi do práce skáče Lily a snaží se ho přerušit. Prý je paní Astwellová příliš rozrušená. Ta se záhy z hypnózy probouzí, aniž by vyslovila jméno osoby za závěsem. Po probuzení má paní Astwellová amnézii a zajímá se o to, zda v hypnóze něco říkala. Poirot odpovídá: „Bohužel ne tolik, kolik jsem chtěl.“
Poirot si bere Lily Margraveovou stranou, aby si ověřil její výpověď v souvislosti s večerem, kdy se stala tragédie. Zajímá se o šaty, které měla ten večer na sobě, a říká: „Jaká škoda, že jsou roztržené.“ Poirot přitom ukazuje kus látky z jejích šatů ve svém bílém kapesníku. Lily v domnění, že byla látka nalezena v Reubenově pracovně, přesvědčuje Poirota, že večer předtím, když byla v jeho pracovně, měla prý na sobě tytéž šaty. Poirot: „Ach ano, tytéž šaty.“ Vytáhne z kapesníku celý kus utržené látky a dodává: „Jaká škoda, že jste si na ty šaty vylila nejlepší víno. Anebo to byla krev?“
Lily ve spěchu prchá z vily. Cestuje vlakem do Londýna. Poirot s Hastingsem jedou za ní. Jedou na londýnskou adresu pana Naylora, kterému Lily nechávala obálku na recepci.
Zastavují ji na schodech v domě s londýnskou adresou.
Když Lily na londýnské adrese zadrží, přiznává se jim, že se skutečným jménem jmenuje Lily Naylorová a dosud tajemný muž je její bratr. Ten jim pak vypráví, že to on je autorem vynálezu nové gumy. Svůj objev představil Astwellovi v jeho chemičce. Ten nejprve jevil o produkt zájem, ale později svůj názor změnil. Naylor po čase zjistil, že Astwellovi lidé otiskli ve vědeckém magazínu zprávu vycházející z jeho základního výzkumu. Byl podveden. Neměl ale důkaz.
Poirot si svolal všechny podezřelé do Reubenovy pracovny ve vile Astwellových. Požádal Victora Astwella, aby ostatní seznámil s panem Naylorem a také s tím, jak je to s jeho zcizeným výzkumem. Victor argumentoval, že Naylorova práce nebyla dokončená, s čímž Naylor souhlasil.
Poirot zaměřuje pozornost na závěs v pracovně. Paní Astwellová ho poznává. Přesně za ním v hypnóze někoho viděla.
Poirot nakonec shrnuje případ: „Když přicházeli bratři Astwellovi do pracovny, nacházela se v ní prý osoba, která něco hledala. Nešla vraždit. Chtěla něco konkrétního najít. Z pracovny bohužel neměla úniku, a tak se schovala do místnosti za závěsem. Poté, co odešel Victor Astwell, přišla do pracovny jeho žena, tu Reuben vyhodil. Když se osoba za závěsem pokusila ze svého úkrytu nepozorovaně dostat, Reuben si jí všiml. V panice jej proto udeřila jednou z bronzových miniatur a zabila ho. Byl to impulzivní čin, v záchvatu paniky. Stále ale nebylo z pracovny úniku. Pan Charles Leverson se totiž vrátil opilý do vily a vstoupil do pracovny. Když zjistil, že je Reuben mrtev, odchází. Poté vchází do pracovny paní Naylor. Když vidí mrtvé tělo, chápe se příležitosti a zmocňuje se složky, která je pro jejího bratra důležitá.“
Poirot ještě vysvětluje, že v tomto případu nehledal osobu, která by vraždila v zuřivosti. Hledal osobu trpělivou, která dlouho „tahala za kratší konec provazu“. V Reubenově kanceláři se ona osoba ale ocitla v pasti. Přitom označuje za vraha vrchního chemika Horace Trefusise. Ten podepsal kontrakt, kterým měl získat veškerá práva na nový vynález s obrovským potenciálem v případě, že by produkt vyráběla Astwellova firma. V případě přesunu výroby do Německa by nedostal nic.
Tvůrci filmu a herecké obsazení
Režie: John Bruce
Předloha: Agatha Christie (povídka)
Kamera: Chris O’Dell
Hudba: Christopher Gunning
Hrají: David Suchet, Hugh Fraser, Pauline Moran, Ann Bell, Jonny Phillips, Ian Gelder, Denis Lill
Produkce: Brian Eastman
Střih: Derek Bain
Snímek ve filmových databázích
ČSFD: Hercule Poirot – Outsider (S05E02) (1993) | ČSFD.cz (csfd.cz)
IMDb: „Hercule Poirot“ The Underdog (TV Episode 1993) – IMDb
